Z čeho vycházím

Základem mé práce je koučovací přístup. Takový, který respektuje vnitřní nastavení klienta, jeho tempo i odpovědnost za vlastní život. Vím, že pojmy jako koučování, psychoterapie nebo mentorování jsou pro mnoho lidí nejasné a často se prolínají, proto si na začátku spolupráce vyjasňujeme, co ode mě můžete čekat – a co už je za hranicí mé role.

Koučování pro mě není o radách ani o hodnocení. Je to způsob rozhovoru, který pomáhá zpomalit, zorientovat se a podívat se na věci s větší jasností. Společně pojmenováváme cíl, díváme se na výchozí situaci a hledáme kroky, které dávají smysl právě vám – ne mně, ne společnosti, ne nějakému ideálu.

Odpovědnost zůstává u klienta

Respektuji, že každý člověk je expertem na svůj vlastní život. To, co je dobré řešení pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. V koučování proto klienta nepřesvědčuji, že by „měl“ chtít změnu, ani neposuzuji, jestli se snaží dost nebo málo. Odpovědnost za rozhodnutí i tempo zůstává vždy na jeho straně.

Tempo spolupráce přizpůsobuji individuálně. Někdo je připravený dělat velké kroky hned, jiný potřebuje postupovat pomalu a opatrně. Obě cesty jsou v pořádku.

Když se zotavujeme z toxických vztahů

Při práci s lidmi, kteří se zotavují z toxických nebo manipulativních vztahů, ale často nestačí zůstat jen u čistého koučování. Lidé přicházejí zmatení, vyčerpaní, zaměření více na druhé než na sebe. Často fungují v opakujících se vzorcích, mají silného vnitřního kritika a nesou v sobě přesvědčení, která jim ubližují. Ráda pro to používám slovo sebesabotáž

Pokud vnímám, že je klient v těchto vzorcích uvězněný, vědomě vystupuji z role kouče a přesouvám se do role mentora nebo peera. Tento přechod vždy otevřeně pojmenuji a žádám o souhlas – například slovy:
„Mohu teď na chvíli vystoupit z role kouče a říct vám, co v tom, co popisujete, vnímám jako podstatné nebo opakující se?“

V této roli někdy pomáhám situaci pojmenovat, dát věcem rámec, rozkrýt souvislosti a vzorce chování. Smyslem není klienta opravovat, ale pomoci mu porozumět tomu, co se mu děje a kde si nechává překračovat své hranice. Porozumění považuji za důležitý krok k tomu, aby se člověk mohl znovu rozhodovat vědoměji a s větší oporou v sobě.

Jakmile je klient připravený se situací aktivně pracovat, vracíme se zpět ke koučovacímu přístupu a hledáme konkrétní cestu, která je pro něj v danou chvíli nejvhodnější.

Krizové situace

U některých dlouhodobých klientů funguji také jako krizový intervent. I v těchto situacích pracuji s respektem k hranicím své role a s důrazem na bezpečí klienta.

Akční kroky místo povinností

Součástí spolupráce mohou být i takzvané akční kroky. Nejsou to úkoly ani povinnosti. Jsou to návrhy kroků, které si klient vybírá sám. Pokud se je nepodaří realizovat nebo se klient rozhodne, že je dělat nechce, není to selhání. Je to informace, se kterou můžeme dál pracovat a hledat jinou cestu.

Mým cílem není klienta vést, tlačit ani zachraňovat. Vytvářím prostor, ve kterém se může znovu opřít o sebe, své vnímání a svá rozhodnutí.