Vymanit se z toxického vztahu nebo z koloběhu toxických vztahů není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Ne náhodou se často přirovnává k závislosti. Stejně jako u závislosti jde o kompenzaci traumatu. A většinou se děje bez uvědomění, že nějaké trauma máme a že ho podvědomě kompenzujeme.

Lidé, kteří si tím neprošli, si často myslí, že léčba je jednoduchá.
„Tak prostě přestanu pít, no co je na tom?“ – říkají. Chce to jen vůli a disciplínu, zdá se.
Jenže problematika je mnohem složitější a komplexnější. Přestat pít, kouřit, hrát automaty, sázet nebo užívat drogy je jen jeden dílek rozsáhlé skládačky. 

A stejně je to s toxickými vztahy. Když vidíte někoho blízkého, kdo se trápí v toxickém vztahu, zvenčí se může zdát řešení jednoduché: „Tak prostě odejdi!“ nebo „Vykašli se na něj/ni!“
Realita je ale složitější. Osvobodit se z toxického vztahu je obdobně náročné, jako vyléčit se ze závislosti.

I léčba z toxického vztahu má své fáze, které si lze popsat takto:

1. Popření a racionalizace

Člověk se nachází v dlouhodobě zraňujícím nebo nerovném vztahu, ale ještě si nepřipouští, že by šlo o škodlivý vztah.
Vědomě nebo nevědomě si upravuje realitu, zdůvodňuje nebo popírá varovné signály a projevy škodlivosti vztahu.

Časté myšlenky:

„Nějaké problémy jsou všude, nikde to není ideální.“

„Kdyby mi to opravdu škodilo, poznal/a bych to.“

„Se mnou to není jednoduché, musím se jen víc snažit a vydržet to.“

V této fázi člověk neslyší rady a pochybnosti okolí. Drží se své iluze ideálního vztahu a nechce slyšet jiný pohled. Jde o komplexní sebeobranu, kterou se nás náš mozek snaží ochránit, ale zároveň nás zrazuje. 

2. Uvědomění

V této fázi už se nedaří držet racionalizace a ignorovat, že něco není v pořádku.
Uvědomění může přijít postupně – „tisíc much umořilo vola“ – nebo náhle, jako rána kladivem po zásadní události.

Příklady událostí:

• fyzické napadení
• psychický nebo fyzický kolaps
• odhalení nevěry
• odhalení zásadní lži či podvodu
• náhlé odvržení ze strany partnera nebo jiná zrada
   

Dostaví se šok, zmatek, strach a často i vztek.

3. Vnitřní konflikt a rozhodování

Člověk už ví, že vztah je zraňující a realita je pojmenovaná.
Rozhodnutí odejít nebo zůstat ale ještě není dané.
Uvnitř se střetávají dva postoje: jeden chce odejít a osvobodit se, druhý touží zůstat. Miluje, doufá, bojuje, vzpomíná na hezké chvíle.

Plně se projevuje síla traumatické vazby. Mozek vyžaduje jistotu a raději trpí v něčem známém než aby čelil nejisté budoucnosti.

Časté myšlenky:

„Ale co když se přeci jen změní…“

„Co když to jinde nebude lepší, co když mi bude ještě hůř?“

„Třeba přeháním.“

„Třeba jsem tomu nedal/a dost.“

„Když uvidí, že ho/ji pořád miluji, pochopí to.“

„Co když to beze mě nezvládne? Jak s tím budu žít?“

4. Emoční chaos a ztráta orientace

Rozhodnutí padlo – nebo se zásadně otřásly základy vztahu. Iluze je pryč.
Člověk si naplno připouští, co prožil. Přichází emoční lavina.

Rozpadly se iluze o vztahu, společné budoucnosti i o vlastní identitě. Veškeré potlačené emoce se derou ven.
Tato fáze často působí jako dopad na úplné dno.

Časté myšlenky:

„Už není za co bojovat.“

„Tohle je úplný konec.“

„Nevím, jak budu fungovat dál.“

„Jsem k ničemu.“

„Nikdo mě nechce, nikdo mě nemiluje.“

Hrozí emoční rozpad, někteří lidé si mohou dokonce sáhnout na život.
Zároveň je to dno, od kterého se dá konečně odrazit.

5. Detox / No contact (odstřižení)

V této fázi dochází k vědomému odstřižení od toxické osoby nebo vztahu, který vyvolával závislost.
Je to obdobné, jako při detoxikaci z chemické závislosti – organismus a psychika procházejí intenzivními reakcemi na absenci „drogy“, kterou byl toxický vztah.

Člověk se vzdává veškerého kontaktu – fyzického, online, telefonického i emočního.
Je to extrémně náročné období. Všechny staré vzorce v mozku se aktivují: touha po potvrzení, naděje, že se druhá osoba změní, strach z opuštění, myšlenky „co kdyby“.

Ne vždy je tato fáze možná dodržet striktně. Důvody mohou být různé: společné děti, materiální nebo finanční závislost, společná práce…
Děti jsou často silným prostředkem manipulace, takže je nutné být připravený, obrnit se a manipulátora postupně odzbrojovat.

Tato fáze vyžaduje odhodlání, pevnou vůli, vědomé rozhodování a maximální míru sebeobrany.

6. Riziko relapsu / hooveringu

Riziko návratu do toxického vztahu přetrvává i po detoxu.
Toxická osoba může přerušit kontakt na delší dobu, přehodit život a snažit se získat emocionální reakci – buď aby vás dostala zpět, nebo aby trestala za odchod.

Časté myšlenky:

„A co když se opravdu změnil/a?“

„Co když to tentokrát myslí vážně?“

„Co když jsem ten problém opravdu byl/a já?“

Snaha natáhnout svou oběť zpátky může být zřejmá nebo nenápadná a promyšlená.
Určitá část někde v nás se stále drží naděje, pochybuje. Tako část s námi často zůstává trvale. Záleží ale na tom, kolik pozornosti jí věnujeme.

7. Učení se novým vzorcům

Po detoxu a zajištění odstupu přichází období vědomé práce na sobě a vztazích.
Člověk se učí nové způsoby myšlení, chování a nastavování hranic. Opouští staré vzorce závislosti, podřízenosti a sebeobviňování.

Je to fáze objevování sebe sama: svých potřeb, emocí, limitů a toho, co opravdu od života a vztahů očekává.
Fáze svítání.

Zároveň ale v této fázi hrozí uzavření se do sebe. Pokud člověk nepochopí, co se děje, vzniká další nezpracované trauma a může vést k nedůvěře a izolaci, kdy člověk volí raději žádné vztahy, než aby se nechal znovu zranit.
To je ale rezignace, ne vítězství.

8. Integrace traumatu do života

Poslední fáze znamená trvalé zpracování a začlenění traumatu.
Člověk přijímá, že se stalo něco bolestného, co ovlivnilo jeho život, ale nemusí tím být nadále ovládán. Trauma není zapomenuto – je začleněno jako zkušenost, která posiluje, ne ničí.

Tato fáze je obdobou doživotní abstinence – vyžaduje stálou pozornost, vědomí hranic a práci s emocemi.
Přijetí, že určité riziko návratu nebo selhání bude vždy přítomné, je součástí reality. Časem však riziko klesá, až se stane opravdu nepatrným.

Časté myšlenky:

„Co jsem se naučil/a?“

„Mohu si dovolit žít naplno, přestože jsem prožil/a trauma.“

„Co mi tato zkušenost dala?“

„Jsem silnější, než jsem si myslel/a.

Ne každý projde všemi těmito fázemi. A každý tím projde svým vlastním způsobem.
Délka i intenzita se u každého člověka liší. Někdo si určitými fázemi prochází opakovaně i několikrát.
Nic z toho není selhání. Je to proces.

Proces zotavení může mít definované fáze, ale žádný předpis, jak rychle či přesně jimi projít.
S podporou zkušeného průvodce je cesta bezpečnější, jasnější a snazší. Pomáhá pojmenovat co se děje a třeba i připravit klienta na to, co přijde dál

A přesně to je moje práce v projektu sVítej – být u toho, držet bezpečné prostředí a ukazovat cestu k vlastní síle a svobodě.

CHCI BEZPLATNOU ONLINE KONZULTACI