Uvedeme si konkrétní druhy psychického týrání a násilí. Jednotlivé druhy jdou často ruku v ruce a v různých kombinacích tvoří promyšlenou strategii.

Gaslighting / zpochybňování reality

• „To se nikdy nestalo.“
• „Zase si to pamatuješ špatně.“
• „Tohle jsem nikdy neřekl/a.“
• „Jestli jsem to řekl/a, tak jsi to špatně pochopil/a.“
• „Mělo ti být jasné, že to myslím jinak.“
• „Všichni si to pamatují jinak než ty.“

Odpírání intimity

• Demonstrativní spaní na gauči nebo v jiném pokoji bez vysvětlení nebo důvodu. (pokud partner opravdu hlasitě chrápe a druhý se potřebuje vyspat, je to pochopitelný důvod jít se vyspat jinam)
• Dlouhodobé odmítání sexu, obejmutí nebo doteků bez komunikace důvodu nebo snahy problém řešit. 
• „Teď na to nemám náladu.“ (opakovaně jako forma trestu)

Sociální izolace

• Přímé zakazování kontaktu s konkrétními lidmi.
• Nepřímé ovlivňování: „On nebo ona jsou divní, mají na tebe špatný vliv, závidí ti…“
• Záměrné vyvolávání konfliktů, když má oběť někam jít.
• Když odejdete, volá nebo píše: „Děti se na tebe ptají, nevím kde mají děti pyžamo.“
• „Jen tě kontroluji, jestli jsi v pořádku.“

Manipulace vinou

• „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal/a…“
• „Dřív jsem se měl/a lépe…“
• „Bez tebe bych si mohl/a žít úplně jinak.“
• Nikdy dřív jsem se necítil/ tak nedoceněný/á.

Bagatelizace pocitů

• „Přeháníš.“
• „To nic není.“
• „Máš to jen v hlavě.“
• „To se ti jen zdá.“

Tiché trestání (silent treatment)

• Ignorace jako reakce na kritiku nebo vyjádření nespokojenosti.
• Odmítání odpovídat na běžné otázky.
• Předstírání, že druhý „neexistuje“.

Pasivní agrese

• Odmítání jednat nebo komunikovat.
• „No jak myslíš.“
• „Dělej si co chceš, mně je to jedno.“ (ale přitom není)
• „To stejně nemá cenu řešit.“
• „Najdi si na to někoho jiného.“ (ale běda, jestli to uděláš)

Kontrola a mikromanagement

• Rozhodování o oblečení, přátelích, čase, penězích.
• „Nebudeš se vracet do práce, jsou tam samí hlupáci. Bude lepší, když budeš mít dost času na domácnost a na děti.“
• „S kým jsi byl/a? A proč tak dlouho?“
• Kontrola telefonu a ostatních věcí.

Citové vydírání

• „Nemusím tu vůbec být.“
• „Jestli odejdeš, něco si udělám.“
• „Je mi fakt špatně, kdybys pořád nechodil/a pryč, byl/a bych v pohodě.“
• „Jestli odejdeš, děti už neuvidíš.“

Zastrašování

• Výhružný tón hlasu.
• Třískání dveřmi nebo rozbíjení věcí bez přímého útoku.
• Dlouhé mlčenlivé, výhružné pohledy.

Neustálá kritika

• „Teda, ty jsi zase přibrala – ale já tě mám rád i takhle macatou.“
• „Tohle jsem chtěl jíst včera, dneska už chci něco jiného zase jsi to nepochopil/a.“
• “Vypadáš hrozně.”
• “Nejsi zrovna nejostřejší tužka v penále… A navíc nechápeš vtip.”

Přesouvání viny – agresor je vždy oběť

• „Kdybys mě tolik neprovokoval/a, nemusel/a bych křičet.“
• Po hádce tvrdí, že ty jsi mu/jí ublížil/a, i když útočil/a on/a.
• Když ti ublíží: “Myslíš že já z toho mám radost? Mně to trápí víc než tebe!”

Emoční nedostupnost – chlad, odmítání empatie, trestání odstupem

• Když sdílíš bolest, odpoví: „Tohle teď řešit nebudu.“
• Po konfliktu tě dny ignoruje místo řešení.
• Na pláč nebo zranitelnost reaguje podrážděně, výsměchem, zesměšněním nebo odchodem.

Triangulace – zatahování třetích osob

• „Máma říká, že jsi přehnaně citlivý/á.“
• “Kamarádi mi říkali, že mě určitě budeš vydírat. A měli pravdu.”
• „V práci si o tobě taky nemyslí nic moc.“
• Posílá screenshoty konverzací s jinými, aby tě znejistil/a.

Znehodnocování úspěchů

• „To je jen štěstí, ne tvoje schopnosti.“
• “Za jiných podmínek bys to tak jednoduché neměl/a.
• Oslaví tě jen napůl: „No konečně, to to trvalo.“
• Při pochvale od jiných rychle změní téma nebo přidá kritiku.

Narušování hranic – ignorování jasného NE

• Pokračuje v tématu, které žádáš odložit, protože je třeba zrovna bolestné nebo tě zraňuje.
• Sahá na tebe i po jasném odmítnutí.

Finanční manipulace – omezování přístupu k penězům

• Kontroluje každý výdaj a vyžaduje „schvalování“.
• Brání ti pracovat nebo si hledat práci.
• Dává ti „kapesné“, i když jde o společné finance.

Love bombing → devalvace

• Na začátku: dárky, vyznání, „jsi moje spřízněná duše“.
• Po čase: „Změnil/a ses, už nejsi tak skvělý/á.“
• Střídá extrémní blízkost s náhlým chladem.

Záměrné vyvolávání žárlivosti

• Flirtuje před tebou a sleduje tvoji reakci.
• Vypráví podrobnosti o bývalých, aby tě znejistil/a.
• Vypráví ti, jak ho /ji někdo jiný miluje, aby vyvolal/a reakci.
• Schválně tají, s kým tráví čas.

Popírání odpovědnosti – „Donutil/a jsi mě k tomu“

• „Kdybys mě poslouchal/a, nevybuchl/a bych.“
• „To ty jsi začal/a.“
• „Neměl/a jsem jinou možnost.“

Občas není jednoduché rozlišit, kdo je vlastně ten, který škodí, a kdo ten, kterému je ubližováno. Agresor je někdy přesvědčený, že on je ten, který je v pozici oběti. Ale není tomu tak vždy. Agresor většinou přesně ví, co a proč dělá.

Jedním z komplexních případů promyšlené manipulace a týrání je reaktivní zneužívání.

Reaktivní zneužívání

Dlouhodobá a záměrná snaha o vyvolání agresivní nebo jinak nepřiměřené reakce.

Pachatel často zneužívá znalosti slabých míst oběti. Ví, kam se trefit, aby ji to opravdu bolelo. A opakovaně to dělá.

Křikem nebo vydíráním naléhá na oběť tak dlouho, dokud té nepovolí nervy a nezačne se bránit — křikem, ožene se, zhroutí se v pláči nebo psychickém kolapsu.

V okamžiku, kdy přijde očekávaná reakce, se agresor často zklidní, postaví se do vyrovnané a psychicky stabilní pozice. Je sám se sebou spokojený a může oběť označit za problém:

• „Podívej se, jak se chováš, fakt nejsi normální.“
• „Jsi magor, měl/a by ses léčit.“
• „Jak obhájíš že jsi mě napadl/a?“

Stává se, že si k takové „reakci“ oběti pozve i svědky nebo ji nějakým způsobem zdokumentuje – nahraje na zvukový záznam nebo video.

Později z příběhu vynechá své předchozí zraňující chování a poukazuje pouze na reakci oběti.

Reaktivní zneužívání je zákeřné právě tím, že na první pohled může vypadat, že „problémem“ je ten, kdo reagoval. Ve skutečnosti je však reakce důsledkem dlouhodobého tlaku a cílené provokace.